ŽALM 18

1Pro předního zpěváka. Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.
2Pravil : Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
3Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
4Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
5Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
6provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
7V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
8Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.
9Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
10Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
11Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.
12Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.
13Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.
14Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.
15Vyslal své šípy a rozehnal mračna , množstvím blesků je uvedl v zmatek.
16Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.
17Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
18Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
19Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
20učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
21Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
22neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.
24Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.
25Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
26Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
27ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
28Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
29Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
30S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
31s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
32Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
33Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,
34ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
35učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
36Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.
37Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
38Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
39Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
40Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
41Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
42Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.
43Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic.
44Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
45Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně.
46Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.
47Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!
48Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje.
49Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.
50Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
51Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!